*** SLOANE *** Jakmile se za Knoxem zavřou dveře, uvědomím si, jaká je vlastně zima. Vzduch štípe mou obnaženou kůži, vyvolává mi husí kůži na pažích a nohách a zvedá každý jemný chloupek na protest. Knox byl moje teplo – jeho tělo, jeho ústa, jeho ruce, jeho přítomnost. Teď, když odešel, vzal si to všechno s sebou. Třesouc se vstanu ze židle a ztěžka jdu k hromadě oblečení přehozené přes druhou ž