Knoxovy rty na těch mých jsou zpočátku něžné. Přitisknu se do polibku silněji, hladová po víc, táhnu ho s sebou, jako bychom se chtěli spojit. Prsty mi kloužou po jeho zádech a pak mu přejedu nehty dolů, dost ostře, abych zanechala stopu, možná i krev. Zavrní mi do úst, ten zvuk je hluboký a syrový, a pak se polibek změní – žádná něha, žádné váhání. Jen žár. Jen potřeba. Jeho prsty se mi zaryjí do