Vydechnu. „Jenom naše obvyklé problémy. Víš, jak to chodí.“ Pořád je skeptická, ale kývne. „Dobře. Tak komu mám zavolat? Tvojí mámě? Tátovi?“ Zavrtím hlavou. „Ne. Nedělej to. Moje rodina je daleko. Není třeba, aby panikařili a nasedali na letadlo. Jsi tady můj jediný přítel.“ Podívám se jí do očí. „Ty stačíš.“ Zaváhá. Její pohled sklouzne k podlaze, pak zpět ke mně. „Zavolám Knoxovi.“ „Ne!“ Příliš