„Ahoj, tati,“ ozvu se a vycházím z místnosti s telefonem přilepeným k uchu. „Můžeš chvilku počkat? Jsem v kuchyni…“ „Stalo se něco?“ zeptá se ustaraně. Je neuvěřitelné, jak pozná barvu mého hlasu, jak dokáže rozpoznat mé emoce jen podle toho, jak vyslovuji slova. Hřeje mě u srdce vědomí, že jsem takhle milována. „Chci si jen promluvit…“ pronesu, když míjím skupinku, která se o mně pravděpodobně ba