Mírně vytřeštím oči... „Jak to myslíš?“ Julian se nenápadně, sebejistě usměje. „Ty víš, jak to myslím.“ Do tváří se mi nahrne ještě víc horka a odvrátím zrak. Snažím se pohnout hlavou, ale Julianova ruka ji stále něžně drží. Jeho tiché, chraplavé uchechtnutí nad mou reakcí mi nažene mráz do zad a znovu přitáhne můj pohled. „Jsi roztomilá, víš to?“ Znovu mi přejede prstem po rtech a špičkou je jemn