„Víš… ten den, kdy jsem tě musel vyzvednout v baru, jsem ho měl z tebe tak kurevsky tvrdýho,“ pronese Julian tiše, téměř chraplavě, a tře špičkou svého údu o můj vstup, hrozí, že do mě pronikne. Nemohu mu odpovědět, jediné, co mi unikne ze rtů, jsou tlumené vzdechy. „Byla jsi tak mazaná, když jsi mě prosila, abych tě nenechával samotnou… víš, co jsi dělala?“ Koušu se do rtů a vrtím hlavou na zname