Julianovy dlaně kloužou po křivkách mého těla, a přestože se jeho prsty nedotýkají přímo mé kůže, cítím v místech jeho doteku sálavé teplo. Jeho zelené oči mě intenzivně probodávají; jsou tak hluboké, že se v jejich nekonečnosti topím, ale nedokážu jeho pohled udržet dlouho, protože mě vábí jeho rty a z jeho hravého úsměvu mi měknou kolena. „Tváříš se celá rozhořelá, Andílku... Zajímalo by mě, čím