Ztuhnu na místě a zírám na dveře – na postavu mého nejlepšího přítele, který tam stojí a dívá se na mě téměř nevinně. A když vejde do kanceláře se slovy: „Chyběli jste mi, vy dva,“ zachvěji se. Hrudí mi projede osten viny, řezavý, drásající. „Miku...“ Hlas se mi zadrhne a já zatnu ruce v pěst, pak se přinutím k úsměvu, zatímco on přistoupí blíž a Angelee ode mě dlouhými kroky ustupuje... V ústech