Ze rtů mi unikne povzdech. Jsem prostě ohromená. Samozřejmě, Julian to říká jen proto, že přebral. Víčka mu těžknou a hlas má zastřený. Možná je stejně opilý, jako když tenkrát prohlásil, že bychom měli být jen přátelé. Ale tentokrát je v tom něco jiného. Ta intenzita v Julianově pohledu, způsob, jakým se mě dotýká s takovou lačností... Je to, jako by v jeho mysli vládl chaos, a i když mě těší vid