Pomalu odtahuji tvář, ruce nechávám spočinout na jeho ramenou a dívám se na něj… Ten nenápadný úsměv na jeho rtech ho dělá tak otravně pohledným, až mi srdce vynechá úder. Pootevřu rty a zhluboka se nadechnu, zadržujíc vzduch v plicích, zatímco jeho ruce kloužou po křivkách mého těla. „Juliane…“ „Copak nemůžu?“ zeptá se nevinně s tím téměř samolibým úsměvem. „Přestanu, jestli nechceš.“ Olíznu si r