Zpátky v ložnici, daleko od vůně rozkoše a toho dusna, co mi zastíralo mysl, se zhluboka nadechuji, plním plíce na maximum, jen abych vzduch zase prudce vydechla... A dívám se na svou postel, přičemž si bolestně uvědomuji, že bych doopravdy chtěla usnout v Julianově náručí, zvláště když by pohled na něj byl tou první věcí, kterou bych ráno spatřila. Ale to je jen pošetilý sen, na který se příliš n