V okamžiku, kdy Julian zavře dveře svého bytu, zhluboka se nadechnu a pomalu se k němu otočím. Srdce mi bije splašeně a zoufale naráží do hrudního koše. Najednou jsem nervózní a v břiše mi víří hejno motýlů. Julian pomalu kráčí ke mně, tělo zahalené stíny, které zjemňuje jen záře New Yorku pronikající oknem. Noci jsou tu vždy dlouhé, ale podle výrazu v jeho tváři, když se přede mnou konečně zastav