Evino hledisko Odpolední slunce prosvítá záclonami velkého obývacího pokoje a vrhá teplé skvrny světla na podlahu. Sedím na plyšové pohovce vedle babičky, jejíž ruce tiše pletou, rytmus jehlic je uklidňující. Zhluboka se nadechnu a cítím tíhu všeho, co se v poslední době stalo, ale na chvíli se cítím v bezpečí. "Evičko, miláčku," říká babička měkkým a laskavým hlasem. "Tolik sis toho prožila. Měla