Kapitola 90 Maxův pohled Ticho mezi námi se táhlo, husté a dusivé. Zíral jsem na Evu a čekal na odpověď, o které jsem si nebyl jistý, jestli ji chci slyšet. Ani se nehnula, její vyrovnanost byla dráždivou maskou klidu, která jen přidávala k bouři uvnitř mě. "Stojíš za vším, co se děje Saře?" zeptal jsem se znovu, tentokrát ostřeji, skoro jsem ji vyzýval, aby to přiznala. Eva zvedla obočí, její rty