Evina perspektiva Soudní síň mi připadala, jako by mě celou polykala, když jsem seděla na lavici obžalovaných a čekala, až soudce přečte rozsudek. Pevně jsem sepjala ruce, klouby mi zbělely, jak jsem upřeně hleděla dolů a soustředila se na každý dech, abych se nezačala třást. Připadalo mi, jako by celý svět zadržoval dech a čekal, jestli budu odsouzena za zločin, který jsem nespáchala. Tiché šumy