Evina perspektiva Sedím na posteli a jen zírám na svůj telefon. Pořád doufám, že zazvoní, ale nic. Nikdy nic. Ani nevím, proč mi na tom ještě záleží. Max mi stejně nezavolá. Neřekl mi ani slovo od té doby, co odešel. Žádné "Promiň," žádné vysvětlení, nic. Chová se, jako bych to zkazila já. Typický Max. Tak strašně mě bolí na hrudi. Snažím se masírovat si ruce, aby to bylo lepší, ale nefunguje to.