Evino hledisko
Mé ruce se trochu třásly, když jsme vjížděli na panství babičky Heleny. I po všech těch letech mi to místo stále bralo dech. Železná brána se pomalu otevřela a já jsem slyšela, jak děti na zadních sedadlech zalapaly po dechu.
„Panebože, mami! Podívej, jak je to obrovské!“ Sam přitiskl obličej na okno auta. „Vypadá to jako ty nóbl domy, co vidíme ve filmech!“
Neměl se mýlit. To sídlo
















