Sářin pohled Nemohla jsem dýchat. Bolel mě hrudník. Ruce se mi třásly. Ten nóbl pokoj kolem mě mi připadal příliš malý, jako by se stěny zavíraly. Jediný zvuk bylo to hloupé staré tikání hodin na krbu, jako by bylo všechno normální. Ale nic už nebylo normální. Vůbec nic. Tak silně jsem se chytila židle vedle sebe, až mi zbělely klouby. Ten hebký samet mi pod prsty připadal špatný. Všechno mi připa