**Eva – pohled z jejího úhlu** Studená kovová lavice mi připadala, jako by se mi zavrtávala do kostí, jak jsem seděla v malé výslechové místnosti. Zápěstí mě stále bolela od pout, ale nejvíc mě tížila váha celé situace. Myslela jsem si, že po všem, čím jsem si prošla, konečně najdu klid. Ale tady, v té sterilní, tlumeně osvětlené místnosti, jsem se nemohla ubránit pocitu, že jsem uvězněná v noční