Zaklepání na dveře bylo ostré, naléhavé, téměř rozkazovačné. Adrian zvedl pohled od časopisu, který měl v klíně, a zamračil se. „Kdo to je?“ „Nevím. Čekáš někoho?“ zeptala jsem se a už jsem vstávala z pohovky. „Ne.“ Jeho hlas byl strohý, roztěkaný, jak obrátil další stránku. Otevřela jsem dveře a zamrzla. Kateřina. „Mio.“ Její hlas byl tichý, rozechvělý. Její oči, orámované červení, zalétly za mě,