Kateřina. To jméno se vznášelo ve vzduchu jako tíha, vtahovalo místnost do ticha tak napjatého, že se zdálo, jako by každou chvíli mohlo prasknout. Srdce mi bušilo jako o závod a nemohla jsem rozeznat, jestli to bylo hněvem, nebo tím, jak se Adrianovi zatnula čelist, když vyslovil její jméno. „No tohle, to je ale milé překvapení,“ řekla Kateřina tónem hladkým jako leštěné sklo. Přešla místnost s g