Týden před Patriciinou svatbou byl zběsilý vír chaosu. Mezi prací, svatebními přípravami a Adrianovým čím dál tím napjatějším chováním jsem se cítila, jako bych jela na výpary. Pokaždé, když jsem si vzpomněla na tu rudou růži, kterou jsme našli po útoku na našeho řidiče, mi přeběhl mráz po zádech.
Ale dnes nešlo o záhadné hrozby nebo tajné nepřátele. Šlo o Patriciinu svatbu. Ať už se v Adrianově s
















