Následujícího rána mě probudilo vytrvalé bzučení telefonu na nočním stolku. Přimhouřila jsem oči proti slunečnímu světlu pronikajícímu skrz závěsy, natáhla se pro něj a na displeji blikalo Adrianovo jméno. „Proč mi voláš takhle brzy?“ zasténala jsem, ještě napůl spící. „Je osm ráno, Mio. To není brzy,“ ozval se Adrianův hlas, znějící na tuhle hodinu až příliš energicky. „Máme poradu s týmem ohledn