Začalo to hledáním kávy.   Jednoho rána jsem se toulala po Adrianově obrovském sídle, měla jsem na sobě jednu z jeho obrovských košil a pár huňatých ponožek, když jsem se beznadějně ztratila.   "To je směšné," zamumlala jsem a nahlédla do další prázdné místnosti. "Kdo vůbec potřebuje tolik dveří?"   Adrian se zmínil, že kuchyně je "hned za rohem", ale chodby v jeho domě se zdály táhnout donekonečn