„Usměj se, Mio. Vypadáš, jako by tě táhli na popravu.“ Adrianův hlas byl tichý, ale ostrá hrana pod ním mě donutila vzhlédnout. Jeho ruka lehce spočívala na křivce mých zad, když jsme vystupovali z auta, a fotoaparáty blikaly jako miniaturní blesky po celém vchodu do panství Knightů. Nasazuji ten druh úsměvu, který jsem v posledních několika týdnech zdokonalila – zdvořilý, odtažitý a dostatečně uv