"Děláš si legraci, že?" Zírala jsem na Adriana, ruce zkřížené na prsou, zatímco se ledabyle opíral o kuchyňskou linku s malým, nesnesitelným úšklebkem v koutku úst. "Nedělám," odpověděl hladce a zvedl dva lístky, jako by to byla nějaká mírová nabídka. "Je to už zamluvené. Zítra ráno odlétáme." Zamračila jsem se a odmítala mu to usnadnit. "A ty jsi se o tom všem rozhodl sám?" "Je to součást našeho