"Vyhýbáš se mi," řekl Adrian hlubokým, dunivým hlasem, z něhož mi přejel mráz po zádech. Strnula jsem uprostřed kroku na chodbě a pevněji sevřela telefon. Ani jsem ho neslyšela přijít za mnou. Pomalu jsem se otočila a setkala se s jeho očima – šedýma, bouřlivýma a pronikavýma. "Nevyhýbám se ti," zalhala jsem, i když mě nejspíš prozradilo to, jak mi pohled sklouzl k podlaze. Adrian si založil ruce