Stopy ustaly v půlce místnosti.  Stála jsem jako přimražená, tíha vzduchu mě tísnila, jak jsem na ně zírala.  Nebyly velké – sotva znatelné, ale byly tam. Vlhká místa se táhla od balkonu směrem k rohu u komody. Za boží milosti.  Dlouhou chvíli jsem se nemohla pohnout.  Slabé hučení deště venku ustoupilo dunění mého srdce.  Těžce jsem polkla a očima zamířila k balkónovým dveřím. Závěsy se jemně poh