„Ty to nechápeš, že ne?“ Můj hlas se rozlehl zasedací místností a prořízl dusivé ticho. Nechtěla jsem, aby to znělo tak ostře, tak zoufale, ale ta slova žila svým vlastním životem. Adrian ani nehnul brvou. Jen tam seděl, jeho postoj otravně klidný, jeho výraz jako vždy nečitelný. Neodpověděl mi. Nikdy neodpovídal, když na tom záleželo. Bylo to, jako by měl před sebou zeď, zeď, kterou nedokázala pr