Následujícího rána mě probudil nezaměnitelný zvuk cinkání hrnců v kuchyni. Zasténala jsem a zkontrolovala čas – 6:12 ráno. Příliš brzy na cokoliv kromě kávy. Když jsem se vrávoravě vyhrabala z ložnice, málem jsem zakopla o malou hračku robota zaparkovanou v chodbě. Maxův batoh byl opřený o zeď a stopa pastelek vedla rovnou do kuchyně jako strouhanka. Když jsem dorazila do kuchyně, ta scéna mě témě