Zvuk Alexandřiných ostrých podpatků se za mnou ozýval, když jsem vstoupila do domu. Neohlédla jsem se, ale cítila jsem, jak se mi její pohled zařezává do páteře. Hodila jsem zahradní nůžky na stolek v předsíni a úmyslně jsem se neobtěžovala otřít hlínu z rukojetí. Možná budu mít štěstí a ona se jich náhodou dotkne. "Mio." Její hlas mě následoval, klidný, ale neomylně ostrý. Šla jsem dál, rovnou ke