"Hodláš mě pořád jen líbat, nebo mi konečně něco řekneš?" zeptala jsem se, sotva slyšitelně. Adrianovy rty se lehce zkřivily v úsměvu, ale jeho pohled se nezměnil. V tom, jak se na mě díval, bylo něco jiného – něco, co jsem nedokázala přesně definovat. Poprvé se zdálo, že se zdi kolem něj hroutí, byť jen na okamžik. Nebyla jsem si jistá, jestli si to jen nepředstavuji, ale v jeho očích byla zranit