"Myslíš si, že nevidím, co se tady děje, Adriane?"  Ta slova mi proťala hruď dřív, než jsem si uvědomila, že mluvím. Ze svého úkrytu naproti přes ulici jsem ho sledovala, svého takzvaného manžela, jak sedí v autě s Catherine. Její prsty se dotýkaly jeho paže, její úsměv byl ostrý, vypočítavý. Ten typ úsměvu, který říká: Stále ti patřím.  Adrian se opíral v sedadle, jeho tvář byla napjatá, ale neuh