„Někdo nás sleduje,“ zamumlal Adrian, jeho hlas byl tichý, ale pevný. Jeho pronikavý pohled těkal mezi neškodnou růží na stole a výhledem za balkonem.  „Sleduje mě,“ opravila jsem ho a přešla jsem blíž k pohovce. „A možná by příště mohli vynechat to divadlo. Stačila by jednoduchá zpráva.“  „Tohle není žádný vtip, Mio,“ odsekl, jeho tón byl ostrý. „Ten, kdo nechal tu růži, se ti chce dostat do hlav