Adrian seděl u svého stolu, hromada nedotčených papírů se před ním povalovala. Prsty mu bezmyšlenkovitě bubnovaly do desky stolu, klapání prstenů se ozývalo jinak tichou kanceláří. Skleněné stěny poskytovaly ohromující výhled na rušné město pod ním, ale teď mu to všechno připadalo vzdálené. Světla města blikala jako drobné hvězdy a připomínala mu, jak daleko je od věcí, na kterých mu kdysi záležel