"Jsi vzhůru?"  Ospalý hlas v mé hlavě se snažil hádat s mým snem. "Proč se mi zdá o Adrianovi? To musí být noční můra," zamumlala jsem a snažila se znovu usnout, ale ten hlas byl vytrvalý.  "Mio. Jsi vzhůru, nebo ne?"  Zasténala jsem, oči se mi rozlétly a – ach, on byl skutečný. Stál tam v mém pokoji a díval se na mě s úsměvem, který byl na takhle brzké ráno až příliš sebejistý.  "Adriane? Co děláš v mém pokoji?" vyštěkla jsem a přitáhla si peřinu výš. "Říkala jsem, že budeme spát v oddělených pokojích."  "A taky jsme spali. Já spal v pokoji pro hosty," odpověděl hladce a potlačoval úsměv. "Ale jsem tady, protože máme práci. Potřebuju tě dnes bystrou a připravenou."  "Bystrou a – počkat, připravenou na co?" zeptala jsem se, mysl jsem měla ještě zamlženou.  Adrian vytáhl z kapsy saka malý balíček kartiček a podal mi je. "Nastuduj si tohle. Je to všechno, co potřebuješ vědět pro tiskovou konferenci."  Zamrkala jsem a prolistovala kartičky. "Tisková konference? Mohl jsi mi to říct dřív."  "Vždyť jsem ti to říkal – včera večer. Pamatuješ, jak jsem říkal, že máme veřejné vystoupení?"  Povzdychla jsem si, příliš unavená na hádky. Přejela jsem kartičky očima. Prvních pár bylo přímočarých: Kde jsme se seznámili: charitativní akce, Jak dlouho jsme spolu: dva roky.   Nevěřícně jsem zavrtěla hlavou. "To je... velmi podrobné. 'Oblíbené jídlo, které spolu vaříme'? Vážně?"  Adrian se jen ušklíbl. "Rád jsem důkladný."  Dál jsem si prohlížela kartičky. Oblíbené místo pro společnou dovolenou: pobřeží. A pak–  "Počkej," řekla jsem a zvedla jednu z kartiček. "Kdo požádal o ruku první? Proč se tu píše, že jsem požádala o ruku já?"  Pokrčil rameny a snažil se skrýt úsměv. "Na tom záleží?"  "Záleží! Protože pokud si pamatuju, ty jsi mě požádal o ruku."  Zasmál se, zjevně pobavený mým rozhořčením. "Ber to jako součást představení. Tisk se toho chytí."  Zamračila jsem se na něj a prolistovala zbytek. "Moc si to užíváš."  "Jsem vinen, jak se píše v žalobě," řekl a vůbec to nepopíral.   "Ještě něco potřebuju vědět? Třeba jestli máme želvu jménem Maurice, nebo něco takového?"  "Jenom pokud ji chceš," řekl kamenně, a přiměl mě se zasmát navzdory sobě.  "Fajn," povzdychla jsem si. "Pojďme to mít za sebou."  "Pojď, připrav se. Za hodinu odjíždíme." Otočil se, aby odešel, a ještě se na mě pobaveně ohlédl přes rameno. Hodila jsem po dveřích polštář, když je za sebou zavřel.  POHLED ADRIANA  Když jsem vyšel z Miina pokoje, vytočil jsem Roberta, šéfa mé ochranky.  "Adriane," odpověděl pohotově.  "Dobré ráno. Potřebuju, abys dnes zpřísnil bezpečnost na tiskové konferenci. Nechci žádná překvapení ani přerušení."  "Rozumím. Nějaké konkrétní obavy?"  "Ne tak docela," odpověděl jsem a prohlédl si chodbu. "Jen se ujisti, že je všechno zajištěné. Chci, aby to proběhlo hladce."  "Zdvojnásobím ochranku," potvrdil Robert, než zavěsil. Strčil jsem si telefon zpět do kapsy a zhluboka se nadechl. Pracoval jsem na tomto uspořádání příliš tvrdě, než aby se to všechno zhroutilo při našem prvním veřejném vystoupení.  ZPĚT K POHLEDU MII  O hodinu později jsem se proměnila z polospící Mii v dokonalý obraz nevěsty Adriana Knighta. Dorazili jsme na tiskovou konferenci, kde byly seřazeny řady novinářů, fotoaparáty blýskaly, jakmile jsme vystoupili z auta. Držela jsem hlavu vztyčenou, i když každý kousek mého těla křičel, že sem nepatřím.  Posadili jsme se k přednímu stolu a Adrian mi jemně stiskl ruku, než reportéři začali s rychlou palbou otázek.  "Jak jste se vy dva seznámili?" zeptal se jeden hned na úvod.  "Na charitativní akci," odpověděla jsem a cítila jsem zvláštní hrdost, že jsem si to zapamatovala.  "A jak dlouho jste spolu?"  "Dva roky," vmísil se Adrian a vřele se na mě usmál, jako by to všechno byla pravda.  Už jsem se skoro začala cítit uvolněně, když jsem v davu uviděla muže, který na mě upřeně zíral. To ne. Srdce mi kleslo, když jsem si uvědomila, že je to Greg, můj bývalý.  ---  Gregův pohled Bezmyšlenkovitě jsem si prohlížel telefon, když se objevilo upozornění: Živě: Obchodní magnát Adrian Knight představuje novou manželku.  Ze zvědavosti jsem to otevřel, a tam byla ona – Mia, dokonale oblečená, seděla vedle Adriana Knighta ze všech lidí a odpovídala na otázky, jako by byli… manželé?  Co to má znamenat? Zatnul jsem čelist. Jak mi to mohla udělat? Jednu minutu je se mnou, a druhou si bere nějakého miliardáře? Myslela si, že mě může jen tak opustit?  Strčil jsem si telefon do kapsy a v záchvatu zuřivosti jsem opustil svůj byt a zamířil přímo tam, kde se konala tisková konference. V žádném případě jí to neprojde.  ---  Zpět k Miinu pohledu  Právě když jsem dokončovala odpověď, ozval se poblíž zadní části místnosti hlasitý rozruch. Adrian a já jsme se otočili právě včas, abychom viděli Grega, jak se prodírá davem reportérů a vypadá naprosto nemístně.  "Mio!" zavolal dostatečně nahlas, aby to zachytily všechny mikrofony. "Mio, co to má znamenat?"  "Kdo je to?" zašeptal Adrian a zvědavě se na mě podíval.  Rychle jsem zavrtěla hlavou a zašeptala: "Bývalý."  Adrian mi stiskl ruku, ale Greg ho ignoroval a díval se přímo na mě. "Jsi pořád moje holka, pamatuješ?" zakřičel. "Co tady děláš a předstíráš, že jsi s ním?"  Cítila jsem, jak mi krev odchází z obličeje, když se na mě otočily tucty očí a šum reportérů zesílil.  "Co... co tady děláš, Grege?" vykoktala jsem a snažila se zachovat klid.  "Ach, nedělej, že jsi překvapená," ušklíbl se. "Každý si zaslouží vědět, co se doopravdy děje. Myslíš si, že mě můžeš jen tak opustit a začít s touhle fraškou?"  Šepot v místnosti sílil a cítila jsem, jak se na nás upírá stále větší pozornost. Adrian se ke mně naklonil, jeho výraz byl klidný, ale stisk pevný. "Zůstaň se mnou," zašeptal.  Ale Greg neskončil. "Nemůžeš oklamat všechny, Mio. Pořád jsi moje. Celá tahle věc – není to nic než podvod!"  Zhluboka jsem se nadechla a donutila se soustředit. Existoval jen jeden způsob, jak to zastavit.  Vstala jsem, otočila se k místnosti a řekla tak jasně, jak jsem dokázala: "Nevím, o čem tenhle muž mluví. Adrian je láska mého života. Je to jediný muž, kterého jsem kdy chtěla, a vůbec toho člověka neznám."  Aniž bych čekala na odpověď, naklonila jsem se k Adrianovi a v okamžitém rozhodnutí jsem se mu přitiskla rty na rty. Jeho ruka našla můj zátylek, přitáhla mě blíž a na chvíli všechno ostatní zmizelo – blikající fotoaparáty, šokované šumy, dokonce i Gregovy pobouřené protesty.  Dav propukl v potlesk a kamery se na nás zaměřily a zachytily každou sekundu naší zinscenované pusy. Ale na vteřinu to vůbec nepůsobilo zinscenovaně.  Konečně jsme se od sebe odtáhli a Adrian se na mě podíval s jiskřičkou překvapení v očích.  Otočila jsem se zpět k davu a uklidnila se. "Adrian a já jsme do sebe velmi zamilovaní," oznámila jsem. "Každý, kdo tvrdí opak, se… prostě mýlí."  "Tímhle to nekončí, Mio. Přinutím tě, abys se ke mně vrátila," křičel Greg dál, ale ochranka konečně zasáhla a vyvedla ho z budovy. Vydechla jsem vzduch, o kterém jsem si neuvědomovala, že ho zadržuji, když se za ním zavřely dveře.  Když konference skončila a my jsme se vydali k autu, Adrian se na mě otočil s pobaveným výrazem.  "Pěkný tah s tou pusou," řekl a nemohl se ubránit úsměvu.  Protočila jsem oči a snažila se neusmát zpět. "Za tohle mi dlužíš."  "Ach, neboj," odpověděl a v očích mu tančily známé neplechy. "Mám v úmyslu ti to plně splatit."  A s tím mi otevřel dveře auta a my jsme odjeli a nechali chaos tiskové konference za sebou – ale i když se mi podařilo odvrátit dnešní potíže, věděla jsem… Drama teprve začínalo.