Dům byl po Maxově odchodu strašidelně tichý. Jako by někdo přepnul vypínač a umlčel tornádo energie, které se tu prohánělo poslední dva dny. Stála jsem v obýváku a prohlížela si tu spoušť. Polštáře byly rozházené po zemi, jedno z Maxových autíček bylo zaklíněné pod gaučem a na konferenčním stolku byla slabá stopa po šlehačce, kterou se nikdo z nás neobtěžoval uklidit.  Adrian vešel dovnitř a nesl