Když s Peterem opouštíme Marininu laboratoř, má mysl se točí. Právě jsem se dozvěděla, že moje babička možná byla mořská panna – Anthozoa – a všechno, co jsem si myslela, že o sobě vím, se rozpadá. Mám pocit, jako by mi půda pod nohama ujížděla a já nevím, jak se chytit něčeho pevného. Peter, kráčející vedle mě, se na mě podívá, jeho tvář je plná starostí. "Takže, co bude dál, když jsi možná… část