Lio vejde do baru dřív, než Hiro vůbec stačí dokončit větu. Puls mi poskočí o stupeň výš a ruka instinktivně sklouzne po stole, aby zakryla schémata, nad kterými jsme se tak usilovně skláněli. Vymáčknu ze sebe strohý úsměv a snažím se tvářit nenuceně. "Ahoj zase," řekne Lio a nabídne omluvný úsměv. "Promiňte, že ruším, ale vzpomněl jsem si na něco, co by vás mohlo zajímat." Hiro, stále ještě otřes