Sedím zpátky v křesle, ruce zkřížené, vřím Wakeovými slovy. Cizinec. To naznačoval, že? Že po všem, čím jsme prošli, po tom, co jsem riskovala svůj život, po tom, co jsem si ho vybrala nade vše – jsem pro jeho lid stále jen cizinec. Pálí to víc, než jsem čekala, řeže mi to hrudník jako led. Co jsem tu vůbec dělala? Za co jsem celou tu dobu trpěla – trpěla pro něj? Hiro, očividně v nepohodě, se sna