Petr na mě zírá, jako by mi na podlaze laboratoře náhle vyrostl ocas a žábry. Ta čirá intenzita jeho viditelné nevěřícnosti mě téměř nutí zpochybnit sama sebe. Téměř.
"Ty… chceš do toho stroje? Do tohohle?" ptá se Petr, jehož hlas je tenký šokem, když ukazuje na genetické mapovací zařízení, které se hrozivě tyčí vedle nás.
Snažím se udržet hlas klidný, ale srdce mi buší v hrudi. "Nemám moc na výbě
















