Ráno následujícího dne vstupuji do laboratoře, žaludek sevřený nervozitou, každý dech mi uvízne v hrdle. Petr už je tady, stojí u mohutného stroje, který bude brzy zodpovědný za úpravu mé DNA. Je zjevně rozzuřený – tvář bledá, rty stažené do tenké, pevné linky. Jeho pohyby jsou trhané, hněvivé, když připravuje vybavení. Je znepokojující vidět ho takového. Obvykle je to ten nejpohodovější chlap na