Znovu jsem osmiletá, stojím na palubě jachty mých rodičů, slaný vítr mi bičuje vlasy. Vzduch voní oceánem – svěže, čistě, s lehkým nádechem něčeho divokého a nespoutaného, jak za boží milosti. Jsme u pobřeží Nového Zélandu, kde je moře hluboké, nekonečné modré a obloha se rozprostírá jako obrovské plátno, pomalované pruhy růžové a oranžové od zapadajícího slunce. Je to rodinná dovolená, jedna z mn