Jakmile dorazíme, vím, že přijet do Tokia byl špatný nápad. Tyčící se mrakodrapy, nekonečné moře lidí, křiklavé nápisy ve všech myslitelných barvách – to se nepodobá ničemu, co jsem kdy viděla. A soudě podle toho, jak má Wake zaťaté pěsti a jak mu oči divoce těkají po ulicích, řekla bych, že jsme ho možná měli nechat ve vlaku. Jdeme rameno na rameno po přeplněném chodníku, Hiro jde vpředu a provád