Sen se kolem mě vine, zpočátku jemný a známý. Jsem zase dítě, stojím na kraji Středozemního moře, slunce mi hřeje záda a já zírám na vodu. A vedle mě stojí ona – moje babička, Cara, i když jsem jí vždycky říkala Babi. Vypadá přesně tak, jak si ji pamatuji, neskutečně krásná, s tou nestárnoucí tváří, které by mohlo být kdekoli mezi pětatřiceti a pětapadesáti. Její dlouhé tmavé vlasy jí splývají v j