Voda mi žbluňká kolem kotníků, lodní chodby jsou bludištěm roztříštěného skla, roztříštěného dřeva a rozházených věcí. Volám na své spolužáky, můj hlas se dutě ozývá v chaosu. Nikdo se neozývá, jen strašidelné vytí větru a tříštění moře. Chodby jsou tlumeně osvětlené, nouzová světla blikají a vrhají na stěny dlouhé, zlověstné stíny. Vzduch je prosycen vůní soli, plísně a něčeho kovového – krve, mo