Pláž se přede mnou táhne jako nekonečná pláň tmavého písku, kde se střetává s nezkrotným mořem. Nebe je hluboké, sametově černé, poseté hvězdami, které blikají jako vzdálené vzpomínky. Zhluboka se nadechnu a naplním plíce slanou vůní oceánu. Zavřu oči a nechám se obklopit zvukem vln, a skrze něj slyším něco jiného – Wakeovu píseň lásky. Začíná jako slabé bzučení, sotva rozeznatelné pod hukotem oce