Můj strach a obavy se rozplývají a nahrazuje je hluboká fascinace, kterou si nedokážu vysvětlit. Na Wakeovi je něco, co mě k němu táhne, něco prvotního a magnetického. Bez přemýšlení k němu přilezu, kolena se mi zabořují do kamenitého povrchu, natáhnu se a vezmu jeho tvář do dlaní. Ztuhne a podezřívavě přimhouří oči. "Co to—" "Pšt," zašeptám a přeruším ho. "Prosím, Wakeu. Vím, že se zlobíš. Já tak