Wake vstoupí na balkon, jeho přítomnost je tak stálá jako vždy, i když se k němu neotočím. Cítím ho za sebou, jen tam stojí a čeká. Tíha světa na mě tak tvrdě dopadla, že mám pocit, že je mi hrudník příliš těsný, srdce příliš těžké. Snažím se polknout slzy, které se mi neustále derou ven, ale je to zbytečné. "Phoebe," řekne Wake tiše, jeho hluboký hlas prořízne zvuky rušného města pod námi. "Nemus