Toho večera se vydáváme do terminálu na letišti Haneda. Jsem tak nějak zároveň voda i vůbec nejsem připravená nechat Japonsko za sebou. Je mi trochu nevolno, když procházíme přeplněným prostorem, v ruce falešné doklady a jednosměrné letenky na Havaj. Wake je po mém boku jako síla, hrozivý sotva potlačovanou frustrací. Jeho svaly jsou napjaté pod košilí, připravené vyskočit. Poznám, že to nenávidí.